Na letošek jsme chtěli jet s manželkou do Izraele nejdřív na pár dní k Mrtvému moři, pak na pár dní do Jeruzaléma. Manželka špatně chodí, takže zvlášť ten hornatej Jeruzalém bylo těžké vymyslet nějak lidsky, to není moc město na auta. A halt to padlo, tak jsme jeli do Jeseníku, Krušnejch hor a do Hejnic ve Frýdlantském výběžku.

Izrael už byl v plánu loni, to to dopadlo podobně. Tak možná o vánocích. To je ale i Mrtvé moře studené - kolem 20-25.

Jinak k mořím jezdíme, nelétáme, před koronou jsme byli v Bulharsku, předtím Černá Hora, Pelješac a okolí ústí Neretvy. Taky Itálie, Dánsko a Holandsko.Já potřebuju mít u moře auto kvůli výletům.

Před 15 lety, krátce po bosenské válce jsme jeli na výlet do Mostaru (most už byl obnoven), ale rozstřílených baráků tam bylo plno. A pozdějí z Neumu po silničce podél ponorné řeky Trebišnjice do hor nad Dubrovníkem. Silnička byla po tělese bývalé železnice, takže poměrně plochá a rovná, ale úzká s místy na výměnu aut a byly tam staré semafory a srbské názvy stanic na budovách. Děti jsem instruoval, že se čůrá stoje na silnici a nikdy z ní nesmí odejít. A rozhodně ne na žádné drátky. Kolem bylo čím dál víc nápisů na opuštěných domech MINE nebo škrtnuté MINE. Manželka byla už docela nesvá. Uprostřed byl kus šotolinový - tam jsem se bál nevybuchlých min i já - a uprostřed pomníček nějakému Kanaďanu z UNPROFOR/IFOR, co na minu najel. Kousek dál pak už bylo dobře: opět asfalt a jeskyně Vjetrenica, kterou pochopitelně prozkoumal v rámci mocnářství jako první český speleolog... Po pár letech jsem našel na webu mapu min v Bosně a Hercegovině a zjistil, že jsem si opravdu zvolil jedno z nejhorších míst, tamtudy přesně vedla fronta mezi Bosensko-Chorvaty/Chorvaty a Bosenskými Srby. Ale které dítě se ve škole mohlo chlubit, že jelo vedle minového pole (označeného).

Tak proto na výlety potřebuju auto.