Přidat odpověď
Smířit se s tím, že už zřejmě odchází.
Vím, že je to těžké, ale je to nejlepší varianta.
Starala jsem se o také o babičku, před lety. Přestala (přestávala) jíst. Tenkrát jsme se báli, že "umře hlady", tak jsme ji převezli do nemocnice, kde jsme si mysleli, že ji nějak "rozjí". Umřela až za tři týdny, v té nemocnici. Doma by umřela asi určitě dřív, ale v klidu, ve svém, s rodinou. Takhle ležela na interně, později na "LDN", na návštěvu jsme za ní mohli na nějakou tu hodinu denně, na pokoji s 6 dalšími... a rozhodně ji tam nikdo "nerozjedl".
Tu chybu už bych nechtěla opakovat.
Vaší babičce je navíc 96 let, myslím, že odžito má víc než dost a že není nutné ji "silou" udržovat na tomto světě.
Předchozí