Lído, rozhodně neublížila všem, jsou děti, a není jich málo, co do školy chodí nerady, některé se s tím i musí léčit. Těm to vyhovovalo a ty zase trpí, když se do školy chodí.
Nemá to nic společného s chutí se vzdělávat, ale spíše se zvládáním různých situací a prostředí.

I tady čteš, jak některé děti byly spokojené. Já mám jedno takové dítě, které si během distanční výuky studovalo obor, který ho zajímá a který MIT umožnila právě díky lockdownu studovat zdarma lidem z celého světa. Dítě se pocvičilo v AJ a dostalo se mnohem dál než v běžné škole. A moc lituje toho ztraceného času dojížděním a tím školním balastem, kdy se řeší, kdo chybí, učitelka povídá, co dělala o víkendu atd. Není to ale o tom, že by dítě bylo introvertní, tohle přesně naopak, jen se sociálně realizuje jinde než ve škole.

Pak mám syna, který učivo zvládal dobře, být doma mu vyhovovalo, ale zároveň škodilo. Nemá v sobě disciplínu, skutečně ztrácel návyky a tam by to dlouhodobě bylo špatné a zřejmě návrat do školy přišel v pravý čas.

A nejstarší opustila VŠ a šla za kasu. Tam to jednoznačně na škodu bylo. Ne že by nezvládala učivo, ale ztratila motivaci, resp. šlo o první ročník VŠ, takže ani nestačila nic v té škole poznat. Teď začne znovu, lepší, školu, naučila se a úspěšně zvládla přijímačky na vysněný obor, ale není typ pro distanční výuku.

Jako lidi jsme různí, každému vyhovuje něco jiného, takže se nedá hodnotit plošně.