Václavko - shodou okolností mám dva prarodiče kantory na FTVS. Děda umřel už dávno, byl jedním z našich významných tělocvičných pedagogů. Babička (96) byla jeho studentkou. Stejně jako mnoho jiných v padesátkách "mávali fanglema" - tj. strhlo je všeobecné nadšení z konce války a věřili lepším zítřkům. Bohužel jen do té chvíle, než sem rusáci začali cpát sportovní pedagogiku, jejímž základem nebylo zdraví tělesné a duševní (jak oba prarodiče propagovali - děda už za první republiky), nýbrž výkon, výkon, výkon, za každou cenu, včetně vlastního zdraví. Tehdy vystřízlivěli a začali se rozhlížet. Děda byl o čtvrtstoletí starší než Zátopek a s justičními vraždami absolutně nesouhlasil, věděl, že je to zločin a zrůdnost. Díky tomu, že se aktivně účastnil Pražského povstání (což musel několikrát dokazovat), měl nejisté výhody a postavení, a to mu umožnilo chránit a často zachránit dost lidí. Babička s ním souzněla, a přestože uznává sportovní umění obou Zátopkových, jako lidi je nijak v lásce nikdy neměla.
Průměrně inteligentní člověk už v té době věděl...
A Zátopek věděl taky. Nemyslím tedy, že by aktivně někomu škodil, ale "chtěl jen sportovat a rozvíjet kariéru", tudíž kolaboroval a hlavně si myslím, že mu politika byla úplně ukradená, stejně jako byl zcela lhostejný k vražděným lidem.
Proto s ním mám problém taky - podobně jako třeba s Karlem Gottem, který přece chtěl "jen dělat radost lidem."
Chápu do jisté míry lidi, kteří pluli s proudem. Někteří z toho dokázali něco vytěžit nejen pro sebe, ale uměli i pomáhat těm, co se snažili plout proti proudu, nebo se v takové situaci ocitli náhodou. Zátopek těžil jen pro sebe.
A také se tak nějak nemohu přenést přes to, jak mu vyhovovalo, že nemohla mít jeho žena děti, které chtěla.
Prostě nic, NIC mu nebránilo v kariéře. Ani zrůdnost režimu, ani amorální chování, ani haranti, kteří by ho zčásti připravili o bezvýhradnou lásku manželky.