Přidat odpověď
"Když tohle mi vlastně asi vadívá nejvíc - že učitelce na Rodině nejde oponovat, nejde napsat vlastní odlišná zkušenost - zpravidla přijde hned něco v tom smyslu "já jsem pedagog, už jsem všechno viděla a slyšela, nemůže mě nic překvapit, všechny dětské příběhy máme rozklíčované a probrané, víme nejvíc a nejlíp." Tenhle přístup je naprosto samodestruktivní pro vaše okolí."
Opět totéž, těžko nebýt vztahovačná (ať napíšu, co napíšu, dozvím se, že jsem), když "učitelka na Rodině" má svoji vlastní kategorii, která je navíc definována jednoznačně odsouzeníhodným přístupem ke svému okolí. Jak mám poznat, že zrovna mě se to třeba netýká? Sice jsem se vždy snažila, abych právě takhle nepůsobila, ale evidentně snaha marná, když holt je to tu s námi tak strašné. Jak jsem psala, moc nás tu nezbylo, tak se z toho těžko vyloučit.
Ale teď už je to snadné, většině zde pozůstalých dítka školní docházce odrůstají, témata o škole zmizí v propadlišti dějin, učitelky nebudou exhibovat a když změní nick, můžou sem i dál chodit.
Na změnu nicku já jsem ale příliš konzervativní, navíc prostředí pro nové neznámé tu není vždy přátelské, tak to není cesta pro mě. Můžu doufat, že se na to, kdo jsem a co dělám, časem zapomene.
Pro mě je to smutné v tom, že z FB, kde jsou ty Renkou zmíněné zájmové a profesní skupiny, na mě kdosi donáší, byť nedělám nic špatného, ale ono stačí vytrhnout z kontextu a průšvih (nebo aspoň nedůvěra, blbý pocit) je na světě. Tady bylo dobře, byl to pro mě ventil.
Předchozí