Ona ta škola požaduje imho příliš mnoho věcí, které je třeba udržet v pořádku. Kluk je chytrej, ale nedokáže mít v pořádku rohy od sešitů a obaly na sešity a gumy a pravítka a tuhy v kružítku a hnědou temperu a tkaničky v botách na tělocvik a fix na mazací tabulku a pití ke svačině a tohle a támhle to....... K tomu nevydrží o přestávkách sedět, když se nudí v hodině, protože má už hotovo, tak vyrušuje, a když si v družině hraje s kamarády, tak strašně hlučně.

Já vím, že je běhavej, mluví jak strýc Pepin a má chaos ve věcech, ale co já s tím nadělám. Ty věci se mu snažím i nějak kontrolovat, i když myslím, že je na to už velkej, jenomže já jsem chaotik taky, takže když je v pořádku kružítko, tak zase nemá ořezanou červenou pastelku, a když ji ořezanou má, tak se mu zlomí a ve škole zjistí, že mu chybí ořezávátko, ačkoliv jsem mu jich ten rok koupila už 12. On je imno úžasnej, na svůj věk skvěle programuje, dobře hraje šachy, jde mu výborně matika, má spoustu kamarádů, má rád sport i pár knížek, ale škole to nikdy nebude stačit a pořád budeme mít od paní učitelky pojeb, že není dost vzornej a dost klidnej a dost pořádkumilovnej a příliš hnusně píše.

Akorát, i kdyby byl vzrnej, tak se tím nic nevyřeší. Dcera byla a je zodpovědná, samostatná a na naše poměry naprosto systematická, ale taky jsme měli na prvním stupni pojeb. Tehdy od jiné učitelky na jiné škole, ale více méně kvůli podobným věcem. Přitom ona se nám všem v té organizovanosti naprosto vymyká. Od šesté třídy základky až po střední to pak bylo už úplně ok, ale těch prvních pět je fuj. Neustálá buzerace kvůli něčemu.