Tak já si teda jedinou fakt nepříjemnou "buzeraci" zažila první rok ve školce. Syn měl takovou typickou socialistickou soudružku, starší paní, která neustále s výrazem naprostého despektu poukazovala na to, že tříletý děti si neumí SAMY obout boty nebo zapnout bundu, že DŘÍV by takový dítě do školky ani nevzali. To bylo dost otravný. Já jí teda při první jízlivý poznámce řekla, že v nárocích na přijetí dítěte stálo jasně, že se dítě má umět obléknout s "dopomocí", takže pokud s tím má nějakej problém, ať požaduje změnu na vedení MŠ, ale opakovala to s chutí každýmu a pravidelně.
Na prvním stupni jsem slušně leč jasně dala najevo, že odmítám řešit věci typu "neobalený sešity/učebnice" nebo malůvky v pracovních sešitech, s tím, že nemám problém případně uhradit to, co neplatím a co půjčuje škola (učebnice). A pak jsem tedy ještě jednou na rodičáku žádala, aby paní učitelka nepsala dítěti pořád nějaký poznámky, protože je to zbytečná práce; malý věci si má řešit škola a pro případný velký je na mě k dispozici telefon. Nikdy jsem tak úplně nepochopila, proč mají někteří učitelé potřebu sdělovat věci typu "nedává pozor při hodině prvouky" - co s tím asi jako já doma udělám? Pokud nedává pozor a nikoho tím neotravuje, je to čistě jeho problém, pokud někoho otravuje, má to být součástí sdělení, protože tam aspoň z pozice rodiče můžu "výchovně působit" a upozornit dítě na to, že rušit ostatní spolužáky nemá. Sice dovedu pochopit, že se učiteli bude blbě učit ve třídě, kde by "nedávala pozor" půlka dětí, na druhou stranu to lze brát jako zpětnou vazbu pro něj, že asi není jeho způsob výuky dostatečně zajímavej.
Naštěstí to vždycky stačilo, nebyly kolem toho žádný boje, ani se nikdo "nemstil". Na druhým stupni si vybavuju jen jednu učitelku, na dějepis, která trvala na přesných citacích z učebnice, jinak dávala horší známky, na což si syn stěžoval, ale protože to bylo někdy v osmičce nebo devítce, řekla jsem mu, ať to tak dělá, když to učitelka chce (on si stěžoval čistě proto, že se ty dva roky před přijímačkami snažil mít co nejlepší průměr, kdyby to bylo v nižším ročníku, nejspíš bych se to nikdy ani nedozvěděla), že nemá smysl bojovat za "spravedlnost", když už je stejně jednou nohou ze školy pryč.
Na rozdíl od vlastních vzpomínek na ZŠ mám fakt dojem, že ti učitelé byli v klidu, dalo se s nimi normálně mluvit a nedělali žádný zbytečný dusno. To naopak dělávali rodiče na rodičáku, většinou kvůli takovým kravinám, že mi těch učitelů bylo pokaždý líto.