"nějakou soukromou školu chtít budeme, tak snad to tam nebude to stejný."

Nejspíš nebude to stejný... měla jsem děti na prvním stupni sice ne na soukromé, státní, ale v názvu měla "Svobodná škola". Deklarovali individuální přístup a dodrželi to. Syn má tehdy nediagnostikované ADHD, a stejně jako my v rodině tak i ve škole to brali normálně - holt je trochu živější, impulsivní, soustředění max. pár minut - nevadilo nic. Taky mírnej stupeň dysgrafie a dyslexie, a to taky v pohodě až tak, že jsem znervózněla jako matka a vzala ho na vyšetření, když ještě ve třetí třídě nebyl schopen napsat tři slova za sebou bez chyby, natož psace. Přitom bystrý chlapec, takže mi přišlo, že už by to i ve svobodné škole pochytit mohl...

Jinak tedy my jsme všichni "organizovaní" (včetně syna), ale zadání typu "zítra do školy korkovou zátku", které se ke mě dostalo v osm večer, jsme taky nedokázali plnit, a nikdy nebylo zle ani nepříjemně.

Zažila jsem ale půvabně chaotickou jednu z učitelek prvního stupně (k tomu asi i nějaká dys-, protože jsme v jejích textech nacházeli často drobné chyby), a bylo to někdy o nervy - třeba když v informacích o ŠvP nebylo uvedeno, v kolik hodin plánují návrat (jen den), a na dotaz u odjezdu povídá paní učitelka "no my vám dáme vědět...".