Tak předpokládám, že s tím poněkud opožděným vývojem chůze jste to průběžně konzultovali, minimálně u své dětské - a že asi problém neviděla, když vás nikam neposlala, nebo poslala na neurologii a příp. rehabilitace - Vojtovku...

Moje dítě chodilo od 14 měsíce korigo, čili 17 měsíce bio a sledovaní jsme byli od malička, Vojtovku do roku, čili věděli jsme, že je to jen prostě přirozeně pomalejší rozvoj.

Mluvil podobně "nijak" - ve dvou letech stylem tata ee brmbrm - což znamenalo táta má červené auto... Ale věděli jsme, že "mluvit umí", protože jsme s ním ještě před rokem věku začali znakovat, takže v těch dvou letech už uměl všechny barvy vyznakovat a spolehlivě poznávat, znaků měl třeba 300, i když "slov" řečených pusou minimum. Rozmluvil se až pár měsíců po třetích narozeninách... Pasivně mnohem víc, čili poznával vše možné (kde je jablíčko - tak na něj ukázal...) - to, že to neuměl mluvidly vyslovit, byl drobný problémek... Psát uměl dřív, než mluvit (myšleno vyťukávat slova na klávesnici).

Jídlu taky nikdy moc nedal.
Do pusy teda nic nestrkal, ale to byl teda spíš vyjímka mezi ostatními dětmi - děti cpou do pusy furt něco, to je normální...

I neteř, která je mega inteligentní, měla fáze, kdy furt dokola poslouchala stejnou písničku, mě stačilo být tam na víkend a slyšet "já jsem chňapík" 50x a hrabalo mi z toho... (to teda naštěstí moje dítě nedělalo).

Teď je mu 10,je to normální, inteligentní dítě, bez jakýchkoli diagnóz... Jo, vztekával se taky, neznám asi dítě, které by se nevztekalo - ono toto může být také umocněné tím, že jí "nerozumíte", že nemá komunikační kanál, kterým by se domluvila... Proč třeba neznakujete? My vzali dětskou znakovku jen jako základ, spoustu znaků jsme si vymýšleli sami, resp. dítě si to vymýšlelo pak už samo, první znak se naučil před prvním rokem během 3 minut... Ty dva roky, co nemluvil, nám to usnadnilo spoustu zbytečných nedorozumění...

Každý dítě je nějaký, tak to holt je.