Jasně, že část diskriminace je o osobním nastavení a myslím, že ženský tvý generace už to mají dobrý, lidi obou pohlaví dost dlouhou dobu žijou tak, že se starají sami o sebe a pak to nějak zkoordinujou společně.

Já těžko můžu chtít od svého chlapa, aby myslel na to, že je dřeba mému dítěti, které potkal, když mu bylo 14, koupit učebnice a v mém baráku investovat.

Co se týče světa venku (zejména na pracovišti), tam je to podle mě stále složité, zvlášť v tradičnějších zaměstnáních.

Mě také nikdy nikdo nediskriminoval ve smyslu, že by mi řekl "Maruško, to udělá Pepa, ty uvař kafe a utři prach"

Ale já jsem nikdy neměla mužského kolegu, jednou jsem jednomu šéfovala(mladík, učil se, uměl prd), tehdejší auditor mu za mými zády nabídl místo ve své firmě, nenabídl ho ani mně ani dvěma ženám, co pracovaly na stejné pozici jako on a dle mého byly o 3 roky lepší