"i kdyz maji doma leharko a ja jako matka je neprudim, tak jednou budou normalne fungujici lidi, kteri budou mit doma poradek a pokud nebudou, jejich vec. Dva z kluku si nechaji dat svacinu na boty, jen aby ji nezapomneli, i tak ji obcas zapomenou, protoze jsou tak mimo, ze ji daji vedle, nandaj si boty, odjedou do skoly a z busu mi pisou "hele, mami, nezapomnelas na svacinu?" Kdyby tam byl odpadkovej kos, dopadlo by to stejne..."
chápu, to se svačinama máme obdobně
, tak má hlad no, jeho problém....to ale neznamená, že na všechno rezignuju
Pořád trvám na stejných věcech, jako před pubertou, jsou to drobnosti, pár drobností za den a říkám prostě: "bude to samozřejmě důvodem pro volání na Linku bezpečí, ale mohl bys prosím tě uklidit tohle a tohle?" Od odvětí, že mám vydržet a mít nohy v teple.
Za tři hodiny to udělá a poznamená, že by mu v Klokánku bylo líp. A je to
Ale ve věku sedmé a osmé třídy to bylo chvílemi maso, to je fakt, všechno no vytáčelo, všechno byl útok proti němu, ačkoli jsem ho oslovovala zdrobnělinou jeho jména a říkala to klidně...Pak nastávaly i situace, kdy se mi klepaly ruce a brečela jsem.
Fak se chvílema choval jako kovanej hajzl, i MM to vyráželo dech (a to on je hodnej policajt a syna by rozmazlil do bezvědomí).