TaJ, a pokud by tvé dítě přiměřeně nepomáhalo, měla bys z toho komplexy? Romana naznačila, že ona ano.

Vzhledem k tomu, že jsme v 21. století, kdy spousta zmiňovaných činností (myčka, odpadky) je skutečně otázkou minut, si myslím, že v řadě případů jde o princip "aby dítě něco dělalo a jenom se tu neválelo" a pokud se to rodičovi nedaří uvést do praxe, pociťuje jakési selhání nebo komplexy.

Je ale otázka, jestli to dítě musí vidět stejně. Ono nenese ten košík starostí a zařizování v běžném životě, ono vidí jen těch 5 minut k popelnici. Nevidí matku, co by měla krvavé mozoly, vídí většinou matku, co po pár pohybech zasedne (nezřídka na Rodinu). Nevadí mu nevysené odpadky, aby mělo pocit, že se podílí na něčem "pro všechny". Většinou to dělá s tím, že musí. Jako dobrý, neškodí mu to, něco by dělat mělo.
Ale, že by to, pokud to dočasně nedělá nebo to nedělá s frekvencí "maminka řekla teď", mělo zavdat k takovým pocitům, které tu některé kolegyně píší?