"Naopak, myslím, že jen výjimečně to dobrá cesta není."
Monty, namalovat si výchovnou trajektorii a la moje matka a podle toho zrcadlově vytvořit trajektorii a la já a moje dítě, je podle mě výkřik do tmy - můžeš se náhodou trefit, ale moc bych na to raději nevsázela...
Dělám spoustu věcí jinak, než moje máma (teda aspoň doufám
), a něco stejně
Vycházím z toho, co si z hloubi duše myslím, že je pro něj dobré, vzhledem k tomu, jak se postupně klubou jeho povahové vlastnosti, strašně mě to táhne po něm nic nechtít, ale na druhou stranu vidím, že by mu to škodilo...
A osvědčuje se mi, že když ho "odnesu"
od PC a trvám na tom, že dojde se psem (hned anebo prostě nějak během odpo), je sice nasranej a hrozí mi zásahem městské policie, ale nemá potom kruhy pod očima od kompu a vrací se z lesa o poznání líp naloženej
Judo chtěl xkrát pustit, ale z tréningu se vracel v euforii, pak jsem to ale fakt vzdala, páč fakt nechtěl
Nahradil to sebeobranou (jeho nápad), a voila dost často tam jít nechce
, pak se ale vrací s endorfinama
. Vozím ho na parkour, protože fakt moc chtěl, ale držím ho různými úplatky u kláves, což on považuje za domácí násilí
a prznění dětské duše, cit ale má (říká učitelka, která mu poskytuje naprosto individuální pomalé tempo) a já absolutně jihnu, když hraje
Snad brzy pochopí, že se na to dobře balí holky
Anebo mě v dospělosti zažaluje a podá trestní oznámení
Stejně až v jejich dospělosti budeme s větší jistotou vědět, jestli děláme teď dobře