V práci jsem se s tím nesetkala (pracovala jsem pouze v soukromém sektoru, což bych řekla, že taky hraje roli), zato si pamatuji, že na 2. stupni ZŠ jsme "slabým kusům" učitelů uměli taky celkem zavařovat, i když samozřejmě ne na tak závažné úrovni (ale různé "hýbání s nábytkem" bylo poměrně oblíbené). Mimochodem často se jednalo o učitele, co měli problémy s alkoholem (těžko hodnotit, co byla příčina a co následek), ale někdy jen byli možná takoví "moc introvertní" nebo jak to říct. Co se o tom vědělo nebo nevědělo mezi ostatními učiteli, resp. ve vedení školy, to netuším. Dva skončili na protialkoholní léčbě (nevím, jestli pak ještě učili, když jsme ze ZŠ odešli). Na psychiatrii skončila učitelka, které jsme ani nic neprováděli (ona byla dobrá učitelka, jen trochu legrační), ale měla tak slabé nervy, že ji asi zničilo i to, když jsme moc mluvili při hodinách a tak ... Podle mého se ve všech případech jednalo o špatnou volbu povolání ... Mezi dětmi jsme tehdy v naší třídě šikanu neměli, jak jinde, to netuším, tehdy se to moc neřešilo. A na gymplu už jsme byli rozumní - my i učitelé