koukali jsme... tuhle kauzu si pamatuju poměrně dobře, šlo o školu kousek od naší základky a hlavně tou dobou si nejstarší vybírala střední školu... tenkrát jsme kvůli tomu měli schůzku ve škole a přišel ředitel třebešína verbovat na jejich školu - vyhodnotili jsme to jako dost nešťastný krok, s ohledem na to, že ještě stále šlo o živou kauzu... nikdo z ročníku si tam pochopitelně přihlášku nepodal...
jinak pár kolegů z práce jsou absolventi třebešína (učitelku tedy nepamatovali, nastoupila asi až po jejich odchodu)...
taky oceňuju, že to nebylo podané černobíle, ale zamrazí z toho...

no a vlastní zkušenosti mám taky... nejhůř na místě, kde šéf společně s kolegyní (dřív spolu pracovali jinde) se náramně bavili tím, že rozvraceli vztahy... vyloženě šikana a pobavení se na tom, jak se snadno nechají lidé manipulovat... on jakožto vozíčkář, věčně s úsměvem na rtech, plná pusa "upřímnosti", nikdo by ho nepodezíral z něčeho zlého, ale byl to pořádný hajzl... když jsem odmítla hrát podle jejich pravidel (a pomlouvat), rychle jsem se stala terčem... vypadla jsem odtamtud na poslední chvíli...
jinak řešení to nemělo, těžko si někde stěžovat, nikdo by mi nevěřil, vždyť on je tam milý!!! a kolegyně neviděly nic, on je přece skvělý a ještě je brání před tou zlou kolegyní, která jim dělá naschvály (že s tou kolegyní taky ale nejvíc kamarádí, to jim nedošlo)... nevěřily, že ty různé náhody a okolnosti, co nastávají, jsou jeho práce a že on je jen zvědavý, jak se s tím budou vyrovnávat... bezostyšně lhal, podváděl, pomlouval... to viděly, ale to jim nevadilo, vždyť to přece pomlouvá jiné, a s nimi... na poblití... doslova... (btw moje žaludeční neuróza tam dostala opět prostor)