Přidat odpověď
Breburdo,
jo přesně, tohle je cesta do pekel, nebo spíš k tomu, že jsou oba nešťastní - a ani jeden nechápe, co dělají špatně a proč je ten druhej nešťastnej.
Jasně, že ve vztahu musí člověk dělat kompromisy a musí se nějak uskromňovat atd. - ale nemůže to dělat na úkor své niterné osobnosti, nebo jak to říct.
Když byly děti malé, manžel chodil do práce (s šíleným dojížděním), tak jsem holt denně vařila - děsně mě to nebaví, ale nebyl nikdo jiný, kdo by to mohl dělat. Jakmile se situace změnila, tak jsem část vaření přehodila na manžela a pak na děti. Jako pořád vařím minimálně v polovině případů- pořád je to něco, co mě fakt nebaví a fakt mi to vadí - ale tím, že to není furtundfurt, tak se to dá vydržet - a raději se s nimi domluvím, než abych to přijala jako "úděl ženy" (a pak byla věčně naštvaná, že "musím vařit"). A taky se snažím prosadit, že se o víkendu jde na jedno jídlo ven - to mi taky ušetří vaření a ještě je to změna (pže jdeme na něco "exotickýho" - co si doma jen tak neuděláme).
Předchozí