já s překvapením zjistila, že určitý druh ironie děti naopak milují... stačí použít správný tón hlasu... poberou pak ledacos rychleji a bezbolestněji než při pečlivě voleném "vhodném" přístupu... dokážu pak i s relativně cizími dětmi (prasynovci, které vídám párkrát za rok a podobně) navázat komunikaci a ony fakt reagují velmi dobře... funguje to už kolem dvou let...
vlastní děti tedy taky moc nešetřím, ale taky snášejí lépe ironii než promluvy do duše
(opět teda platí přísný zákaz ironizovat bolavá místa!)