Potěším tě. Taky furt něco hledám. Brýle, klíče, taštičku, mobil, techničák, klíče od auta, notebook, lékařský papíry.

A OPRAVDU za to tu a tam může někdo jinej.

Já si od dětství prostě nepamatuju, co jsem dělal, kam jsem co dal apod. Prostě tento záznam ve mně nevzniká. Stejně si nepamatuju jména lidí, kdo jsou zač a obrazy. (Neumím si představit ani vlastní ženu, jak vlastně vypadá.)

Čili si musím věci buď hned uložit, nebo to musí zůstat viditelné, než se k tomu dostanu. (Když přijdu dom třeba do nějakého zmatku, jako že přeskakuji syna s rozebraným luxem v předsíni.) A pokud si to dám na stůl a někdo na to dá prádlo, nebo nějaké papíry, tak mám FAKT problém. Většinou to do deseti minut najdu, ale posledních deset minut před odchodem bývá kritických. Jednak si někdo vzpomene, co se mnou chce vyřešit, jednak obsadí nějaký komunikační bod v bytě apod.

Už se snažím se udržet, nevyčítat (ono by to v 70% bylo neoprávněné a taky to nic neřeší, to nám hodně usnadnilo vztahy), atd. Ale prostě pro svoji existenci potřebuju podstatně větší izolovaný prostor stylu dílna a kancelář a ten nemám. Držím veškerou administraci a skoro celou techniku rodiny a k tomu hromady léků, lékařských zpráv atd. atd.