My jsme prostě nechtěli mimo Prahu, protože jsme měli děcko, které nám cpali do specky podle programu ZvlŠ jen proto, že byl hyperaktivní. A tak jsme si horko těžko našli malou rodinou školu v centru Prahy, kde ho vzali a kam pak chodila nějaký čas i dcera. Pak byl ho kupodivu vzali na 8lG, a dcera byla na jiné ZŠ a už jsme ji nechtěli potřetí přesazovat. Já to měl blízko do práce, takže jsme halt zvolili byt na P4-Chodově, který jsme si museli koupit. Neměli jsme nic na začátku, protože jsme bydleli u restituenta (to byla nespravedlnost privatizace bytů).

A v době kdy jsme to kupovali, tak prakticky nebylo z čeho vybírat, reálně jsme za půl roku viděli 3 byty, které neměli nějakou právní vadu. A do většího jsme si netroufli, protože kvůli doučování a péči o věčně nemocné děti byla žena 10 let doma.

Nicméně ve starém 1+1 jsme měli přes 3m vysoké stropy a tak spoustu věcí šlo dát nahoru, taky jsme byli o 15 let mladší. Dneska už ženě z horních poliček linky musí věci někdo sundavat.