Libik, ale ta moudrost ohledně nakládání s časem přichází hodně s věkem. Myslím, že mlaďoch to má vesměs jinak, mezi 15 a 20 není čas tak cenná komodita, ještě neplyne tak rychle.

Já to mám asi zas zkreslené svou náturou, která je tryskomyší, ale hodně mě překvapuje, kolik z vás tu píše o náročnosti středoškolského studia. Já jsem chodila na gympl, na brigády, vydatně pařila, provozovala závodně sport - a přetížeností jsem netrpěla. Je teda fakt, že jsem nemusela moc makat doma.
Dát učení dvě hodiny denně - neznám asi jediného středoškoláka, kterej by to dělal.
K těm brigádám - mně do nich nikdo nenutil, chodily jsme s kamarádkama rády, líbilo se nám mít vlastní peníze. Kupovaly jsme si za ně třeba lístky na fesťáky a akce, hadříky, no, i alkohol . Já jsem měla velmi dobré vztahy s rodiči, dávali mi hodně svobody a důvěry, ale bylo mi nějak blbý si říkat o peníze na akce, kde se s kámoši zlijeme do němoty.

Zpětně si myslím, že mi to i dost dalo, takový hlubší povědomí o životě, vhled do nejrůznějších prostředí, zkušenosti. Měla jsem to hodně pestrý a hodně mě bavily ty změny, to mi dnes ve stálým zaměstnání chybí - ta pestrost. Někdy si říkám, že by mě bavilo vzít si rok neplacenýho volna a dělat třeba zas za barem.