Přidat odpověď
"Psala jsem o tom, že děti sdílí životní standard rodiny, ne že si rodič utrhuje od úst, aby mělo dítě značkovej hadr a sám jí suchej chleba."
Ale jistě, že jo. Psala jsi, že si dítě nemá vydělávat na kraviny jako je mobil nebo boty. Jenže, když to dítě z nějakého důvodu jede v botách (náš případ) a chce daleko dražší boty než má zbytek rodiny, tak to fakticky znamená si odtrhovat od úst. Obrazně tedy. Zcela jistě je to odtrhování od něčeho, protože jiné využití pro ty peníze by se našlo a navíc je jistě, že ostatní by začali chtít taky.
Není to o zásadách, ale o tom, že ony i ty "kraviny" jako mobily a dražší boty ve větším množství taky něco stojí a při pěti lidech by to už byla pro naše finanční možnosti naprosto neúměrná částka. Nehledě k tomu, že jiní zase chtějí jiné věci než jsou nějaké boty. Syna třeba boty samozřejmě vůbec nezajímají, ale má zase jiná přání, za která by se dalo neomezeně utrácet. U něj tedy povolím v těch jednorázových přáních řádově víc, protože má průběžně asi desetkrát menší měsíční náklady na koníčky, než máme s dcerou, ale i kluk má někde strop a dál nemůžeme.
Předchozí