Byli jsme s MM na večeři, tak jsem nereagovala.

Dítě je věkem už středoškolák.

Rodič ví, že mu to vadí, ale dítě je takový mírný typ. Je u nás, rodič zavolá, že ho nevidí na kamerách a musí ihned domů, tak řekne, že se mu to sledování kamer nelíbí, ale jde. Vadí mu to prý hodně, akorát není typ, co dělá scény. (Pro mně neuvěřitelné, ale i takové děti existují.)

Druhý rodič oslovit nelze. Je to složitý, ale dítě chce být z nějakých (logických) důvodů v péči tohoto rodiče, protože chce bydlet tam, kde od narození bydlí. Druhému rodiči se s těmi kamerami svěřit nechce, protože se bojí, že toho zneužije k boji o svěření do péče, což by znamenalo stěhování na Slovensko k nové rodině rodiče. Právě proto nevím, co s tím a cítím nějakou zodpovědnost za řešení, když o tom vím (od své dcery, od tamtoho dítěte a i z toho, co se děje přede mnou po telefonu) a jeho rodiče v situaci nejsou/nemohou být nápomocni.