Já teda znám toho vzdáleného rodiče, co dřív bydlel poblíž a už nebydlí. Jsme ve spojení skrz jiné věci, to jsem zapomněla říct.

Jinak, to já právě nevím. Mám pocit, že člověk by měl věci řešit, i když ta oběť nic nežádá. Pořád je to nezletilý a děje se mu nepravost. Poskytuju třeba postel na odpoledne, resp moje dítě poskytuje postel na odpoledne, že se mu doma blbě spí, když neví, jestli náhodou nemá kameru i v pokoji, ale přijde mi, že to není dost. Řekla bych, že dítě má právo na to se cítit doma dobře a dobře tam spát, i když už je velké, ale jsem zkrátka na vážkách, jestli, jak a na koho tlačit. Na jednu stranu nechci nadělat víc školy než užitku, ale na druhou stranu je mi to líto.