Ahoj,
nemám čas číst celou diskusi.

Jen jsem chtěla napsat, ať nejdřív zvážíš či zkusíš zjistit, jestli se neodehrálo něco, co mohlo toho rodiče vyplašit nebo zneklidnit. Nějaké náznaky sebepoškozování dítěte, nebo nějaké prohlášení, že se cítí být na obtíž, že by raději nebylo, že ho to tu nebaví, apod., třeba v souvislosti s rozvodem.

Znám paní, která tohle před několika lety řešila, u o něco mladšího dítěte, ne středoškoláka, kluk říkal, že by nejraději umřel a podobné věci, bylo to v souvislosti se šikanou ve škole. Ta paní dost řešila právě to, jak ho nadstandardně sledovat i za pomoci techniky, protože byla prostě vyděšená. O to se kluk v tomhle ohledu neprojevoval nijak teatrálně a opakovaně, spíš naopak, celkem věcně a neokázale to konstatoval, ale o to jí to děsilo víc.

Na tuhle myšlenku mne přivedla hlavně poznámka, že rodič panikaří, když je dítě z jeho hlediska podezřele dlouho ve svém pokoji - a nejde si ani pro jídlo nebo na záchod.