rigel, ono to bude prostě především žebříčkem hodnot každé z nás...
já třeba jednu dobu měla zároveň 3 nápadníky - jeden byl opravdu dobře zajištěn, mohla jsem s ním odejít zpátky do prahy (což byl můj sen), měl vlastní byt, firmu, hodně se mi dvořil, opravdu o mne stál... druhý byl zase hvězdou společnosti, byla s ním opravdu zábava, sdíleli jsme stejný smysl pro humor... a ten třetí byl neskutečný pohodář, nic nebyl problém, všechno řešil tak nějak mimochodem, s ním měl člověk pocit, že pořád svítí sluníčko a když někdy zaprší, tak jen aby byla duha
kupodivu ani s jedním jsem nikdy nepocítila nějakou touhu sdílet život
každému chybělo to "něco"
to se objevilo až s mým současným manželem - vydělává průměrně, je nervák, občas vztekloun, má spoustu chyb, ale když jsem s ním, i po těch 22 letech si máme o čem povídat, souzníme v humoru (ačkoliv každý z nás má trochu jiný styl humoru), vážím si ho a vím, že se na něj můžu spolehnout... co konkrétně bylo to "něco" nedokážu popsat, asi prostě ta výsledná esence