Řídím denně už hodně let, jezdím hlavně po Praze a blízkém okolí, ale mám proježděnou celou Evropu, jezdila jsem hodně i v USA, aut jsem vystřídala nepočítaně, jen na opačně straně jsem nikdy neřídila a dost bych se toho bála. Neřídím agresivně, s nikým se neperu, ale v zipu pouštím až tam, kde musím, tj. na konci. Nekoukám po značkách, ale po stylu jízdy, celkem snadno člověk odhadne, jestli mu ten před ním bude přejiždět nesmyslně z pruhu do pruhu a zpět nebo to zašlápne na hlavní, aby mohl pustit někoho z vedlejší nebo chodce na přechodu, který má červenou.
Co si ale vybavuju, byl zážitek ještě z doby, kdy se měnily SPZ podle místa bydliště majitele, takže bylo jasné, odkud to auto je. Koupila jsem si tehdy ještě ojeté auto odněkud z Bruntálu a cca týden s ním jezdila v Praze, než jsem ho přehlásila. Za ten týden jsem zažila opravdu neuvěřitelné věci, byla jsem prostě venkovan v Praze i když jsem styl jízdy nezměnila a auto bylo veliké a vypadalo "chlapsky", dovnitř vidět nebylo. Takové ústrky jsem nezažila ani tehdy, když jsem jezdila v malinkém Káčku s velikou nálepkou Z, kterou jsem tam nalepila manželovi, když se učil řídit. Dneska už je to úsměvné, díky tomu, že auto lze přihlásit kdekoli, je nepoznatelné, odkud je a lidi to přestali vnímat.