Libiku, buď ráda za tu Francii, to je ještě pořád skoro za rohem. Kamarádky dcera se vdala do USA, přitom měly takový výjimečně blízký vztah, jenže zamilovanost je silnější. A kamarádka fakt brečí, ne tedy před ní. No a do USA je to prostě složitější, už ji rok a půl neviděla, jen po internetu, až budou třeba vnoučata, budou to cizí lidé, stejně jako můj táta pro děti není dědeček.A je fakt, že pořádně není doma ani tam a tady už taky ne.

Ale zajet si do Francie nebo oni sem, to ještě není tak složité. Proto já i vítám touhu dcery studovat VŠ v Dánsku, protože taky je to ještě blízko, kdyby se zaláskovala tam.