"Syn mu několikrát řekl, ať jde do prdele, když to nezabralo, prostě po něm skočil a přimáčknul mu hlavu k podlaze. Od té doby byl pokoj."

Ano, to můžu podepsat. Xkrát jsem dětem říkala, že v těchto situacích je vyjadřování typu "di do prd.le, kreténe" naprosto v poho. To s tím přimáčknutým obličejem k zemi - totéž obě děti zažily s dítětem, které později šlo do diagnosťáku A řešily to stejně, potom už byl mimo jejich rozlišovací schopnost, jenom občas zasáhly, když se něco dělo jejich kamarádům

Kdežto já chodila domů v tomto věku a v této situaci s modřinama. Nebyla jsem schopná se vymezit vůči agresorovi, potom to v osmičce ze mě vlastně vymáčkli - mluvili vulgárně o mé mámě, já dostala jakýsi "záchvat", jednoho z kluků vyprasila, obrátili jsme dvě lavice a bylo vymalováno Už nikdy žádná modřina, o mámě ani nepípli

Je to takové řešení "nahrubo", ale lepší neznám, ne na vlastní kůži. Hyperkorektnost je nejhorší, co lze dítěti poradit: "nesnižuj se na úroveň toho neřáda, neříkej mu blbec atd."