Vyzrál, libiku,

ADHD příkladně (nevím, zda tvůj syn to nebo něco takového měl, ale nějaký sklon k jinakosti tam jak píšeš byl) se s věkem mírní plus člověk se s tím naučí nějak pracovat. Pochopí, že nemá smysl každé krávě kupř. na úřadě vyložit nohy na stůl.

Můj ADHD syn tu diagnozu zjistil až jako dospělý, ale tehdy v dětství jsme s ním intuitivně vybrali školu, kde právě v tom " buzeračním systému, s důrazem na to, aby děti memorovaly a neotravovaly, nevyčnívaly. V tom, že se ustavičně veřejně chválí a kritizuje, srovnává a škatulkuje. " nejeli. Ve frontální výuce by to na prvním stupni nedal on ani učitelka, to bylo jasné. (Naštěstí už na té vhodné škole měl i starší sestru, se kterou jsme tu základku vybrali zase z jiného důvodu.)