Libik,

výchova určitě. Já si dodnes pamatuji, jak tak v šesti letech sedíme s taťkou na odrbaném gauči a já se ho ptám, proč si nekoupíme nový. A on mi říká: nikdy si nepůjčuj peníze, když na něco nemáš, musíš počkat, až si na to vyděláš nebo to oželet.
No a toho já se prostě držím, no .
A svoje děti popoháním do brigády ( vím, že tady je to fuj).
A manžel je stejného ražení, my prostě moc neutrácíme.