"V očích sebe jako dítěte jsem bohatší, než jsem si kdy před tím vůbec uměla představit."

Já jsem určitě daleko "bohatší", než jsem si dokázala představit v rané dospělosti. Dětství jsem měla normální, ale když jsem posléze jako studentka - matka samoživitelka s novorozencem zažila docela chudobu (čistě z důvodu hrdosti, abych se nemusela vrátit k rodičům), tak jsem si nedokázala představit, že by se to během krátké doby mohlo uspokojivě vyřešit. Přitom stačilo sehnat školku, dostudovat, pracovat, být na to ve dvou,....., ale to trvalo a ty první roky byly zkrátka celkem krušný a vypadalo to úplně zoufale neřešitelně.

Od té doby si hrozně užívám, že mám z čeho zaplatit proud, nové kartáčky na zuby nebo třeba úplně banální odpolední výlet vlakem do Kolína, projít se a dát si zmrzlinu (a nemyslím do toho Kolína v Německu, ale do toho našeho.) Připadám si hrozně spokojeně bohatá, protože nemám nedostatek základních věcí (ačkoliv reálně ani trochu bohatá nejsem.)