Monty, tak to já znám kupodivu i z reálu - a na tom velmi omezeném vzorku jedné celkem blízké rodiny to teda má efekt spíš dost nezdravý. Vytvořilo to v dítěti (dnes už tedy dávno dospělém, je to můj vrstevník) takový zvláštní polozbožštěný, polovzdorný vztah k penězům, majetku a "požitkům za peníze". Takový vlastně nezdravý vztah k penězům, kdy mají význam pro něho ty peníze per se, ne užitečné a hodnotné věci, které by pomocí nich mohl vytvářet. Myslím, že - tedy aspoň v případě tohohle dítěte - by bývalo bylo daleko smysluplnější mu nikoli rodinné peníze přiškrcovat tak, aby "si musel od píky sám..." (protože věděl samozřejmě velmi dobře, že to není reálný nedostatek, že je to vlastně jen takové "jako", hra na selektivní nedostatek pro něho osobně, a že je to spíš nevíra v něj, nevíra v to, že je zralý, dospělý... a že se mu to musí holt regulovat zvenčí, aby se jakože neutrh, nezpychl, nerozmachal... vlastně ho to určitým způsobem ponižovalo), ale že by dávalo mnohem větší smysl ho naučit s rodinným bohatstvím nakládat a dát mu třeba taky nějakou důvěru v to, že větší obnosy od rodiny pro něj automaticky nebudou znamenat, že to rozfofruje za totální kraviny. Takhle prostě nějak bere majetek primárně jako mocenský prostředek k tlačení na "slabší kusy", ne jako prostředek k vytváření užitečného.