Buřte, my jsme do určité míry spořiví i "rozhačovační" oba - ale každý jinak. Manžel spoří na drobnostech (včetně toho, že řeší, kolikrát za měsíc jsme vybrala peníze v bankomatu), ale pak si koupí drahé kolo nebo mu nevadí dražší zahraniční dovolená. Já třeba koupím dětem víc zmrzlin v cukrárně (manžel: "taková zbytečnost, máme doma v mrazáku kilo zmrzliny, co jsem přinesl z Tesca") a tolik neřeším útratu v restauraci, ale pak by mi stačila levná dovolená v ČR nebo bych klidně jela strávit dovolenou k našim a moje 18 let staré kolo mi přijde ještě pořád dost dobré ... Já bych chtěla rekonstruovat koupelnu (nebo vyměnit rozvrzaný stůl se židlemi), manžel teoreticky souhlasí, ale potom se mu nic nezdá dost "výhodné" a že ještě počkáme. Ale koupí si další kus pole (což je samozřejmě investice, nikoliv utrácení) ...
Rozdíl je v tom, že já manželovo "rozhazování" nijak neřeším (však si na to vydělá), kdežto on moje jo. Takže to vypadá, že já rozhazuju a on šetří Kdybychom vycházeli jen tak tak, budu mnohem nepříjemnější ...