Výchova si myslím, že roli vůbec nehraje... je to v povaze. Někdo má tah na branku a někdo je víc pohodář. Já jsem si v devadesátých letech prošla tím, že jsem byla na nevýdělečném místě (1650,-Kčs hrubého), které mě bavilo. Pak jsem byla v místě, kde jsem mohla udělat závratnou kariéru a po roce jsem s tím sekla, protože mě fakt neuspokojovalo obětovat práci / kariéře "všechno" (večery, víkendy atd., kdy se člověk "musel" družit s těmi správnými lidmi). Našla jsem si něco mezi (aby mě to bavilo, abych měla čas na svůj život, a abych nemusela zimní obuv řešit tím, že si do čínských kecek za 99,-Kčs pořídím teplejší ponožky) a nějak v tomhle stylu žiju do teď. A chlap to má podobně, takže tím pádem nejsou rodinné třenice o peníze - protože to, co máme utrácíme ve všeobecném souladu.
Takže je to i o prioritách - máme známé a kamarády s podobnou startovní čárou - a je zajímavé sledovat, kde se po dvaceti letech ocitli - někteří jsou "velmi bohatí", někteří jsou na tom plus mínus jako my - a někteří jsou na tom hůř. Ale je to zase o těch prioritách. Ti velmi bohatí dělali kariéry, ale třeba taky za cenu rodinného života (nemají děti, nebo děti jsou vychovávané prarodiči, chůvami či institucemi), ti co jsou na tom hůř, měli třeba smůlu (např. komplikované zdravotní problémy) - a nebo mají jiné preference. Nejhorší mi ale přijde život podle plánu - takové to "tady dovolená v Jugoslávii, druhé dítě a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty" - protože to se dalo takhle plánovat v osmdesátých letech, ale v současné době je např. "šetření na dům", aby člověk "neměl dluhy" (hypotéku) naprosto mimo - ceny domů rostou tak, že je to vlastně pořád jakýsi pohyblivý cíl a ty lidi sice po dvaceti letech našetří na dům- jenomže ten dům stojí dvakrát tolik, co stál před dvaceti lety... takže na něj zase nemají...

Takže mi z toho vychází, že nejdůležitější je určitá pružnost myšlení (nemyslím tím bezpáteřnost) - ale aby ten člověk byl v kontaktu s realitou a uměl se zorientovat i v jiných / nových / měnících se podmínkách. A aby měl realistický odhad na co má a co dokáže - my s manželem ani jeden nejsme "podnikatelé" - prostě by nás to netěšilo a nechtěli bychom tomu obětovat čas a energii - tak holt jsme "zaměstnanci", tak holt nemáme mercedesy a jachty a letní vily na pobřeží.