"Teď ve 45 letech se cítím celkem nejistě, že nemám takové bydlení, jaké bych chtěla."

Kuličko,
můj muž se kvůli tomu cítí nasraně a "neúspěšně". Ale řešení to víceméně nemá. Už v době, kdy se kupoval panelákovej byt a ceny byly relativně přijatelný nám přišlo neúnosný platit desítky tisíc měsíčně za hypotéku "něčeho lepšího". Prostě v takových nervech a ještě odříkání navíc se nám žít nechtělo. A nechce se nám pořád, čím jsme starší, tím míň. Navíc ty ceny už jsou samozřejmě úplně jinde, než byly tehdy.