"tvrdí, že je jí špatně, ale objektivně na to až tak nevypadá - beru to podle sebe, sama jsem mívala fakt bolestivou menstruaci a to jsem se svíjela v křečích na posteli, což ona nedělá, sedí a čučí do telefonu a vůbec nevypadá kdovíjak bolavě. Navíc je tak trochu hypochondr, snad nemine den, aby ji něco nebolelo (tu pata, tu zub, tu ucho, tu hrudník...), kdybych to všechno řešila, tak se může rovnou ubytovat někde v nemocnici"

vertigo, tak podobně by mě mohla popsat moje máma, když jsem byla dítě - věčně nevolnosti, břicho, hlava, pozorování v nemocnici... stejným náhledem na mne mě přesvědčila, že jsem hypochondr a bebíčko a špatně snáším bolest... no a když pak přišly běžné věci, které kdekdo zná (zánět močového měchýře, žlučníkové záchvaty, skřípnuté plotýnky...) a začala jsem se setkávat s dotazem lékařů "ale to muselo bolet, jak to, že jste nepřišla dřív?" - no nepřišla, ta bolest nebyla o moc větší než ta, na kterou jsem byla od mala zvyklá
takže dneska už vím, že bebíčko nejsem, bolest snáším naopak docela dobře, jen mi prostě "furt něco je" (něco má diagnózu, něco ani ne, nerada řeším, právě kdybych měla doktoru říct, co mě všechno bolí, byla bych za hypochondra )