Starší syn je očkovaný (chtěl) a mladší bych asi taky raději dala. Autismus se v jedenácti letech už asi nerozvine a pevně věřím, že ani jiné teoreticky možné závažné vedlejší účinky nenastanou (a zároveň, že případné závažné následky covidu jsou pravděpdobnější).
Ale musím přiznat, že mě asi fakt víc motivuje ten opruz s testy než obava z nemoci (kterou stejně může dostat i očkovaná). Budu tedy zjišťovat i názor dcery, nevím, jestli ji víc vadí představa "očkování", tj. ten vpich (nemá jehly fakt ráda) nebo varianta šťourání do hlavy každý týden, na které se navíc budeme muset pořád někam vláčet. Hlubší argumenty dcera si neobsáhne, i když teď na ni zaútočila jaká si "očkovací reklama" v TV, vyzývající všechny k dosažení co nejvyšší proočkovanosti, tak možná by ráda vyhověla, "když to říkali v televizi".
Nejvíc ze všeho bych chtěla věřit, že očkování fakt přispěje k pomalejšímu šíření nemoci, ale tato naděje mě tedy trochu opouští, musím říct. Tak snad že by to mohlo přispět k tomu, že se covid bude míň řešit a míň se bude zakazovat a omezovat normální život (s odůvodněním "kdo se chce očkovat, tak může, ostatní ať se chrání, jak umí") ...