Ruth, přesně tak. Chlap, který se chová jako blázen a jako prase, pravděpodobně nepůjde radostně k terapeutovi. A nebo jo - a udělá tam ze zakladatelky cvoka. Bud eúžasný, milý, vtipný. Vyzkoušela bych všechny dostupné prostředky k řešení situace. Od rozhovoru, přes nátlak ohledně jeho chování k dětem a před dětmi, po srovnání s jeho otcem. Po dobrém i zlém. nahrála bych si některé jeho výlevy. Nabízela bych mu pomoc. Prostě vše, co mě napadne, abych si byla jistá, že už víc udělat nemohu. Rozhodně bych mu i řekla, že dospělý chlap si neřeší problémy takto. A že by bylo dobré nekopat do rodiny,ale použít pusu a pomoc si říct. Že je evidentně zcela zoufalý a nešťastný, ale pokud chce něco řešit, stačí si říct. Nemusí se chovat jako fracek. Upřímně se obávám, aby jeho hrubost nepřešla i do fyzických útoků.

A k zakladatelce: chápu, že máš obavu, jak to zvládnout se 4 dětmi. Jenom mi trochu přijde - sorry - že svou relativní pracovní pohodu a celkem dobré bydlo měníš tak trošku za to základní - bezpečný domov. První bod - výhledově bych se snažila odtrhnout pracovně. Abych nebyla závislá a v pracovním kontaktu s ním. A ano, dala bych si dohromady dokumenty k bydlení, k dětem, začala dávat stranou rezervu. A pokud by všechny snahy nikam nevedly, zřejmě bych časem riskovala a sdělila mu, že manželství je svazek dobrovolný a nikdo ho nedrží, když je zcela jasně tak nespokojený.