Bude se to zhoršovat. A bude to mít větší negativní dopad i na tebe.
Teď si říkáš jsem silná, bojuju za děti. To ano, ale když to trvá moc dlouho, začne to ubíjet. Už to, že cítíš to divný sevření okolo žaludku, když je doma nebo máte někam jet nebo je v plánu nějaká akce a ty víš, že se zase objeví nějakej problém - úplně banální věc, ze které se udělá velký problém. A celou dobu jen čekáš, kdy ten výbuch přijde.
Otázkou je, jaký názor má na toho odborníka, u nás to skončilo tak, že se paní ptala mě, jestli si nepotřebuju odpočinout případně napsat nějaké léky.
To světlo na konci tunelu - 18 let nejmladšího pomáhá, ale často je strašně v nedohlednu a říkáš si, proč žít takhle, proč si ten život opravdu neužít bez toho tlaku. Bez té zloby natlakované v druhém.
No neporadím. Kvůli financím to zřejmě nepůjde, také jsem potřebovala dětem dělat tu nárazavou stěnu, aby se jich to nedotklo.
Záleží také jak dlouho ještě vydržíš vzdorovat, u nás bojuju za děti, ale za sebe už moc ne, už na to nejsou síly.
Z mého pohledu, pokud bych měla radit druhému, tak vyzkoušet toho odborníka, když s ním bude souhlasit. A jinak se snažit odejít.
A ještě otázka, máš ho pořád ráda, chceš s ním být? Já musela náš vztah odosobnit, aby se mě ty výbuchy vzteku a obviňování nedotýkaly, ale i tak to pomáhá jen zčásti.