Libiku, nesouhlasím. To pojmenování a vymezení toho, co je za hranicí běžného, je zatraceně důležité. Uvědomit si, že někdy jsou problémy takové, že i kdybych se přeskocila, tak není v mé moci to vyřešit a já za to opravdu nemohu, je taky hodně důležité. Protože žít s člověkem, který není ok a mít stále pocit, že "kdybych udělala něco jiné, lepšího, on by takový nebyl" je cesta do pekel. Platí to oboustranně - na muže i ženy. A ano, je to jen můj názor založený na letitých událostech z mého okolí.