Ano, vyhoření mě také napadá. Protože z něj cítím, jak rád by byl zase "jako za mlada", sebrat se a jet na půl roku někam na cesty a neřešit nic. A pak je mi ho líto.
A pak si zase řeknu kruci, o rodinu se přece starají všichni dospělí, nebo aspoň většina, a nedělají z toho takové drama, tak proč on ano?

A k práci – já mám svou práci, k tomu dělám něco v rodinné firmě. Vzhledem k potřebám dětí pracuju na zkrácený úvazek, cca 6 hodin. Nejsem závislá na rodinné firmě, ale nejsem ani finančně na tom tak, abych utáhla 5 lidí sama.
Případné výživné beru jako věc, se kterou se nedá předem kalkulovat.