Pevalo, brouku, dědictví tu řeší pár lidí. Vůbec tě to nemusí trápit. Těch, co nezdědili nic, nebo 1 byt a podíl mezi 3 potomky, těch tu bude taky hodně. Ale k věci:
1) jsi v dost hnusný životní situaci, která má potenciál rozložit, nebo tmelit. To, že ti je mizerně, je bohužel dost jasný. A normální.
2) upřímně ti na píšu dvě věci - ty jsi tahoun rodiny, trochu asi workoholik, rodina tě vnímá ták, jak se v ní roky chováš. Bohužel. Pokud chceš změnu, začni si hned říkat o pomoc, dětem, přátelům. Mluv s nimi i o tom, jak se cítíš.
A ta druhá - asi nepříjemná věc - tvůj muž je ten, kterému fyzicky skončil bývalý život. Možná i chlapský život. Do konce života bude zřejmě odkázaný na nějakou spolupráci, nebo přímo péči. Byl by zázrak, kdyby v tomto stavu dokázal ještě aktivně plánovat přestavbu. Je to nefér. Ale tobě s jistými změnami a nároky zůstane život +- normální (aspoň ta možnost se sebrat jít ven, pryč, někam odjet). Připrav se i na to, že může být pěkně depresivní. Ne smutný, ale opravdu v depresi.
3) tvrdá otázka - vzhledem k té situaci ve vašem vztahu - chce se vracet domů? Asi to zní divně, ale být odkázán na péči ve vztahu, který byl na rozpadnutí před nehodou - to může být představa pekla. Chce se vrátit domů? Jak to vnímá?

Jinak ti držím pěsti, i dětem, i jemu. Existují nějaké podpůrné organizace, které ti poskytnou třeba i péči psychologickou? Ono je to opravdu velice náročné.