"Ve dvanácti jsem musela řešit situaci, kdy přede mnou ranila babičku mrtvice, zkřivená mě prosila, ať nikam nechodím, že nechce umřít sama, akorát že my neměly doma telefon, takže jsem "někam jít" musela. "
Monty, něco podobnýho se mi stalo taky. Děda u nás dostal infarkt, přišla jsem domů ze školy, on se tam držel za hrudník a ječel, že nesmíme nikoho volat, máma to vyřešila tak, že odešla do práce a mě tam nechala
Děda opět trval na tom, že si jenom odpočine, máma rozladěně instruovala z práce, ať si poradím. Tak jsem zavolala rychlou, dědu odvezli (vzpíral se a iracionálně argumentoval, doktor byl taky vytočený), na ubruse zůstal tampon po vpichu nějaké látky, udělal na tom ubruse krvavou skvrnu, koukala jsem na tu skvrnu a začala se třást...
Něco podobného (jiní lidé, jiný prostor) se ještě xkrát opakovalo...