Napsala jsem jednu, když jsem se zmitala ve velkém smutku z toho, že se se mnou rozešla má velká láska. No a ve slabé chvilce jsem mu ji, já blbec, bohužel i poslala. Doteď se stydím.
Ona ta báseň možná nebyla tak špatná, ale ty emoce v ní mu prostě neměly přijít na oči. Dnes bych si ji bývala ráda přečetla, ale vinou nedostatečného zálohování zmizela v elektronickém propadlišti dějin...
Před tím ani potom jsem už nebásnila, pominu-li nějaké kolektivní legrácky. Bez extrémně silných emocí prostě netvořím.