Perse, drž se, zkus to vzít naopak - ty víš, že může být lépe. A víš, že je třeba to udržovat. Prostě jsi poučenější. Naopak se místo zlobení upni na to, že jsi to sice podcenila, ale zapracuješ na tom. Bude líp. Musí to být strašný, úzkost znám jen takovou tu chvilkovou, občas před spaním, nebo za bezesné noci, když hlava vyrábí stíhu. A je to hnus. Mít to pořád, to je boj. Hodně sil.