"vyprázdněné, povrchní, v tohle případě vůči pevalo i určitým způsobem povýšenecké a agresivní, ale "hluboce a moudře" se to samotným mluvčím poslouchá.
Není to soucitným vyjádřením osobní víry (koneckonců, tu já mám také), ale její okázalou demonstrací před oslabeným jedincem. Asi jako když u nás před dětským nemocničním pavilonem imrvére vartovali "Strážká věž" a odchytávali primárně přepadle vypadající páry."


Angrešt, fakt byla tahle ventilace nezbytně nutná? Forma přijatelná? Vše kvůli jedné jediné větě „věci se někdy nedějí náhodou“? Rozumím ti, štve tě odlišný světonázor, správný je jen ten tvůj, nic jiného nemá místo na světě. A všechno to zabalíme do balícího papíru „chci se zastat Pevalo, chci ji ochránit před zlou ezoterikou, aby všechna moje obvinění a zášť dostala punc legitimity“.
Byla tvoje frustrace momentálně tak silná, že na místě byly výrazy jako "povýšenecké, agresívní, okázalá demonstrace, přirovnání s Jehovisty před dětským pavilonem, kteří odchytávají nešťastné rodiče"? Angrešte, stav se u kolegy, ty musíš opravdu blouznit, být úplně mimo, ale ani tak nemáš právo nikoho napadat – odborník tohle neudělá, tyhle rány pod pás „v rámci dobra“ jsou právě tou agresivitou, právě tou okázalou demonstrací, právě tou povýšeností. Ta slova jsi užila naprosto správně, jenom nepřísluší tvým oponentům. Mmch oponenti neexistují, to je vlčí mha agresora, nikdo se s nikým nepřel a nehádal Ty emoce, ten agresívní záštiplný náboj jsi tam vnesla ty.