Přidat odpověď
hm :)
Problém není přesvědčení, ale invazivita. Rozdíl mezi vlastním prohlubováním a nevyžádaným šířením se.
Osobní spiritualita může být zasazena do kteréhokoli věroučného systému, nebo může být i mimo jakýkoli systém. Zásadní je, že spiritualita vyhledává a aktivně vytváří hloubku. Osobní prohlubování sebe sama, objevování prostorů své vlastní duše, případně i skrze své vlastní hloubky určité dotknutí se přesahu, Nekonečna, Boha, Vesmíru... je respektuhodné duchovní jednání.
Na rozdíl od spirituality však ezokaše (či jakákoli jiná kaše, v tuzemských podmínkách patří asi k dalším nejčastějším katolická, budhistická a antroposofická) nevyhledává ani nevytváří hloubku. Podle toho, odkud vyprýštila, nabere pár vyprázdněných pojmů příslušného spirituálního směru - a pak už jen bředne do šířky.
A problém není to, že by si kdo uvařil svou vlastní kaši a tu si také jedl - to je osobní rozhodnutí a nikomu do něj nic není. Ev. třeba nabídl k ochutnání ("mně pomohlo tohle, kdybys měl někdy zájem, rád se s tebou podělím o to, co mi pomohlo...") Problém je, že začne svou kaši invazivně roztlačovat do šířky, do osobních prostorů jiných lidí, zejména do škvír, které u jiných lidí v tom okamžiku vytvořila nějaká bolestná událost.
Přesně, jako v téhle diskusi, kde zakladatelka a poté pevalo otevřely akutně probíhající bolavé příběhy - a lup, už se kaše zatetelila a pokusila se tam zatékat. A to je hyenismus a chucpe.
Předchozí