Pevalo ve 13:50 napsala svůj příspěvek a dostalo se jí několika povzbuzení, útěchy – na nikoho ve svém vlákně už dále nereagovala. Tu v 19:32 jeden nick napsal „roky mi trvalo pochopit, že ani úraz není náhoda...“ Je z toho zřejmé, že takto nahlíží na svůj vlastní příběh. O pár minut později napsala Marťasína „taky nevěřím na úplné náhody“. Babi to rozporovala a příkladem jí byl příběh pana Pevalo, ačkoliv na nej ani jeden z nicků svůj světonáhled neaplikoval.
Na to Marťasína reagovala: „asi jsem až příliš načetla ze Z. Jordánové a něco od Míly Rejlkové , ale fakt si myslím, že většina věcí v životě se neděje jen tak....ale člověk to vidí až s větším časovým odstupem, nikdy si to neumím aplikovat na současnost, v momentální situaci nadávám jak špaček a do souvislosti si nedávám nic (i bych si připadala jako neznaboh).“
Babi se vyjádřila lehce pohrdavě o obou zdrojích i čtenářích a jako jediný naprosto zřejmý náhled na život uvedla svůj úhel pohledu. Aplikovala ho na příběh pana Pevalo „miliony párů se rozvedly, aniž by se předtím stalo něco fatálního“, posměšně se vyjádřila o výjimečných jasnovidcích, kteří si útěchu najdou v čemkoli, ať už to smysl dává, nebo ne.
Do debaty vstoupila Libik, ani ona nepsala nic o Pevalo story, jen o svém vlastním náhledu na svůj život. Babi nám podsunula opět příběh pana Pevalo a podsunula nám myšlenku, že se bahníme v tom, jestli se měl vysekat na kole nebo ne, stvořila mantru „mělo to tak být“ (nikdo jiný ji přestím nepoužil)
Spousta nicků připsala svůj pohled na náhody/smysl věcí ve svém životě. Do debaty se vrátila Pevalo kolem 22:00 a napsala, že její muž se v moment úrazu cítil velmi dobře, že byli spolu. Babi nám podsunula, že jsme chtěly Pevalo „vydeptávat“.
Další a další podsouvávky a další a další obhajoby, že píšu o svém pohledu na svět a že ho na nikoho neaplikuju.
Druhý den ráno se toho chytila Kopřiva a přitvrdila na level „Osudovost=sami si za svoje neštěstí můžete, zasloužili jste si tu lekci“. Moje obhajoby a vysvětlování. Kopřiva přitvrdila na „tahle sračka ti patří“ a posléze „mácháte v tom rypák lidem v těžký situaci“. Kopřiva tomu dala silný náboj, protože tohle jí prý nejvíce dráždí na její matce. Opět obhahoby a vysvětlování.
Načež tomu korunu dala Angrešt se svým: „…vyprázdněné, povrchní, v tohle případě vůči pevalo i určitým způsobem povýšenecké a agresivní…okázalou demonstrací před oslabeným jedincem…Stážná věž" vartující před dětským pavilonem odchytává primárně přepadle vypadající páry.“