Libiku, já ale proti katolíkům nic nemám, vím, že je to tvůj klub. Ale pracovala jsem s nimi, překvapilo mě, že je společná víra nestmeluje, že nefungují jako tým, že jsou to spíše solitérní jednotky na dříve církevní půdě - většina z nich tam chtěla být zaměstnána kvůli tomu, že je to nesmírně silné místo, fungování v soukromé sféře je znechutilo, prchali sem, a tady byli stmeleni společnou modlitbou (jeden den v týdnu dopo, započítávala se do pracovní doby), ale pracovně vůbec ne...ohromilo mě to tenkrát, já byla ze soukromé sféry zvyklá na něco naprosto jiného...v korporátu se existuje pro generaci peněz, tady se pracovalo pro nemocné klienty, což mě ohromně nabíjelo, dělalo mi to velkou radost, že pro ně můžu shánět peníze...ale to ostatní mě zklamalo

Taky mě zklamalo, že jsem byla vybídnuta, abych svoje trvaláky, které posledních dvacet let jsou založeny kvůli Pánkovi a Unicefu, směřovala k nim