libik, já patřím k těm, co nikdy (přísahám NIKDY) nezažili žádnou euforii z pohybu, žádný endorfin, žádná slast, žádná úleva...
ani jako dítě...
bavilo mě jezdit na kole, ale jen pro pocit vysoké rychlosti placené minimální námahou a možnost přepravit se z bodu A do bodu B (opět - rychleji a nenáročněji něž pěšky), bavilo mě plavání, ale asi hlavně pro tu vodu samotnou... takže k běhu se fakt nedonutím (z nouze doběhnu autobus, vyšší ambice nemám)